Canon EOS 1D Mark IV, nová dimenze fotografování
S příchodem nového přístroje, v podobě fotoaparátu Canon EOS 1D Mark IV, se nám fotografům divoké přírody otevírá řada nových možností. Každý z nás se musí pokusit vypořádat co možná nejlépe s problémy a nástrahami v terénu, jako je nedostatek světla, špatné podmínky ke kontinuálnímu zaostřování a v neposlední řadě i problémy spojené s nepříznivým počasím. Spekulací kolem příchodu nového přístroje bylo opravdu mnoho, zejména potom nejvíce diskutovaný fakt: Přijde nový Canon s čipem o velikosti FF, nebo bude použit starý a osvědčený krop faktor? Společnost Nikon se oproti společnosti Canon vydala trochu jiným směrem a jejich nový konkurenční přístroj boří v současné době všechny zažité postupy a mýty, co se fotografování při vysokých ISO týče. Pro mě jako fotografa divoké přírody, jsem velmi rád, že společnost Canon zachovala velikost čipu, jako u předešlého přístroje. Ne vždy je totiž možné se k fotografovanému objektu dostat co možná nejblíže, proto je pro mě crop faktor ve spojení s vyšším rozlišením jistou výhodu. Je pravda, že nový Nikon D3s je přeci jen o jeden stupeň lepší při využití vyšších hodnot ISO, na druhou stranu je to dáno tím, že v novém přístroji Nikon byl použit snímač FF. Nemá smysl zabřednout do příliš složitých debat a rozpoutávat nějakou slovní válku ohledně nových přístrojů od obou společností, toho je na internetu opravdu hodně. Podle mého názoru si zcela jistě každý přijde na své a hlavně, člověk se nemusí bát, že by mu v dnešní hektické době vydržel přístroj příliš dlouho. Neberte to, prosím, jako nějaká nabubřelá slova nějakého zbohatlíka, vím moc dobře, že někomu vydrží nové fotografické tělo mnoho let a někdo jako já ho mění jako ponožky. Jsem přeci jen velká hračička a mám rád nové věci a nové technologie, které vždy nový přístroj nabízí. Na rozdíl od většiny fotografů to neberu jako zbytečnou rozmařilost, nýbrž nezbytnou nutnost. Často se pohybuji v místech, kde dostává technika opravdu zabrat a tak vyžaduji vždy tu co možná nejlepší kvalitu, která je v současné době k dispozici. Ekonomická situace a vývoj jde mílovými kroky dopředu, a proto co je dnes horkou novinkou, bude zcela jistě za několik málo let hravě překonáno nějakým novým přístrojem. Z mého hlediska je proto důležitější vývoj nových objektivů, které vydrží oproti fotografickým tělům o mnoho déle a jen tak rychle morálně nezestárnou.
Canon EOS 1D Mark IV v přímém porovnání s modelem Canon EOS 7D
Dlouhou dobu jsem přemýšlel, jestli se vůbec vyplatí investice do nového fotoaparátu Canon EOS 1D Mark IV. Přeci jen společnost Canon přivedla na svět nový model střední třídy, Canon EOS 7D, který nemá v současné době v poměru cena a kvalita, žádnou konkurenci. S přístrojem Canon EOS 7D jsem projel celou Floridu a mohu s klidným srdcem říci, že fungoval skvěle. Proč jsem tedy sáhl po více než dvojnásobně dražším přístroji? Odpověď je velmi snadná: Canon EOS 1D Mark IV mi dává přeci jen něco navíc. Nejvíce si u nového přístroje cením rychlosti zaostřování, rychlosti kontinuálního snímání, dvojnásobně většího bufferu, který je pro mě velmi důležitý, robustní a odolné konstrukce a možnosti využít vyšší citlivost při fotografování za velmi špatných světelných podmínek. Nic nemůže nahradit žádné laboratorní testy a nástřely v klidu domova, kdy jsou podmínky takřka ideální. Nejlépe je vzít si fotoaparát na nějakou delší expedici a podrobit ho krutým a náročným testům. Canon EOS 7D obstál skoro na jedničku, bohužel je skutečnou pravdou, a nebudu tu zastírat, že maximální hodnota vyšší citlivosti sahá někam k ISO 1000. Pečlivě jsem studoval fotografie z Floridy, kde bylo světla úplný dostatek a mohu říci, že skutečně vyšší hodnoty ISO degradují obraz a je nutný opravdu větší softwarový zásah. Pochopitelně za předpokladu, že je výsledný obraz správně exponován, se dá využít i vyšší hodnota. S novým přístrojem Canon EOS 1D Mark IV se dají využít za stejných podmínek prakticky dvojnásobné hodnoty, což může být v některých situacích rozhodující. Co se týká přímého porovnání autofokusu, tak na tohle téma připravuji samostatný článek a po některé z letošních náročnějších expedicí se pokusím provést přímé srovnání, prozatím mám jen velmi málo dat a nerad bych tedy cokoliv porovnával.
Canon EOS 1D Mark IV v přímém porovnání s modelem Canon EOS 5D
Nejvíce mě zajímalo, jak si novinka EOS 1D povede v přímém porovnání se starším modelem EOS 5D Mark II, zejména potom v přímém srovnání použití vysokých hodnot ISO a výsledného šumu. Každý fotoaparát je osazen zcela odlišnou technologií, jiným systém zaostřování a vůbec, jsou prakticky neporovnatelné. V případě, že nebude v prodeji novinka Canon EOS 1Ds Mark IV, bude mi Canon EOS 5D Mark II neocenitelným společníkem na všechny cesty za fotografováním, a proto jsem byl zvědav na jejich přímé srovnání. Přeci jen poslední dobou fotografuji více s přístrojem Canon EOS 5D Mark II, protože se mi zdají obrazové výsledky naprosto dokonalé a nemají v současné době žádnou konkurenci. O to více jsem byl zvědav na to, až je postavím přímo proti sobě.
Ještě jednou a znovu vkládám část o možnosti potlačení šumy z mého minulého článku, snad Vám to bude k něčemu dobré a pomůže Vám to v získání kvalitních fotografií.
Strašák jménem ISO, aneb digitální šum v praxi
Mnozí fotografové, jak profesionálové, tak i nadšenci, se potýkají s jedním základním limitujícím faktorem, jménem ISO. Nebudu se zdlouhavě pouštět do technického rozebírání vzniku a potlačení digitálního šumu, protože to rozhodně není cílem této malé recenze, ale pokusím se Vám poradit, jak ho nejlépe eliminovat. V dnešní době, jsou všechny nové přístroje, a to i nižších tříd, vybaveny snímači s vysokou citlivostí, a tak se dá s nadsázkou říci, že je možné s novým přístrojem fotografovat takřka za tmy. Mnozí začínající fotografové s nastavením, zpracováním a vůbec všemi znalostmi okolo fenoménu ISO zpočátku hodně bojují, sám jsem si tím také prošel. Otázka ovšem zní, má to vůbec smysl, vždyť moderní přístroje dokážou zpracovat v praxi velmi pohodlně hodnoty ISO, např. 3200 a výš, a na výsledné fotografii, myslím tím samozřejmě tištěnou verzi, nemáte šanci prakticky jakýkoliv digitální šum vůbec spatřit. Další na řadu potom přichází samotný postprocessing, kde se dají dnes pomocí velmi sofistikovaných metod pořídit takřka zázraky a vytěžit i z velmi „pokažené“ fotografie úplné maximum. Každý určitě dobře ví, že nakonec to není tak snadné a určitě je potřeba celou problematiku velmi dobře znát, nastudovat, ale zejména potom pochopit v praxi. Pokud dodržíte jen několik málo rad už při samotném pořízení fotografie, potom se nemusíte strašáka jménem „vysoké ISO“, vůbec obávat.
Jak na ISO a šum v praxi, aneb čeho se vyvarovat
Každá sebelépe napsaná recenze Vám bude v terénu naprosto k ničemu, pokud Vám někdo přeci jen nepředá alespoň pár rad, tipů a triků, jak na to. Sám jsem si celým vývojem prošel a tak se budu to něco málo, co jsem se za ta léta naučil, snažit předat v pár větách Vám všem. První, a zároveň nejdůležitější věc, je pochopit princip vzniku digitálního šumu při samotném fotografování. Nebudu zabíhat do nějakých sáhodlouhých technických detailů, to si můžete snadno nastudovat mnohem detailněji na internetu, a proto se vrhneme rychle přímo do praxe. Na co si tedy dát pozor a co a jak nastavit. Každý průměrný fotograf, který si pořídí digitální fotoaparát, určitě ví, jak ISO na svém přístroji nastavit a co jeho zvyšování a snižování znamená v praxi, proto tuhle kapitolu přeskočím. Kdyby se náhodou přeci jen někdo našel, odkážu ho na studium základní literatury o fotografování s digitální zrcadlovkou, kde se podrobně dočte vše, co ISO a šum znamená.
Prvním krokem a radou je co možná nejlépe snímek exponovat. S tím souvisí zase celá problematika, proto jen ve zkratce. Pokud se rozhodnete fotografovat cokoliv, je velmi důležité, abyste se naučili správně exponovat, správně využít přirozeného světla a pokud světlo není, dopomoci si bleskem tak, aby se na výsledném snímku projevilo co možná nejméně expozičních vad. Expoziční vadou myslím zejména silně podexponovaná místa, velké přechody mezi světlem a stínem, hluboké stíny na hlavním fotografovaném objektu, no prostě všechno to, co může tvorbě digitálního šumu napomáhat. Velmi důležité při fotografování je, abyste se dokázali na pár sekund odpoutat od hlavního fotografovaného objektu a naučili se vnímat celou fotografovanou oblast, a zejména pak části, kde vznikají všechny možné expoziční neduhy. Většina začínajících fotografů si to ani neuvědomuje, zarputile se věnuje pouze fotografovanému objektu a ostatní důležité věci ho přestávají v daném okamžiku zajímat. Pár rad pro začínající, pokuste se před vlastním fotografováním soustředit na úhel pohledu, pozadí a překážky, všechno to, co může výslednou expozici ovlivnit. Někdy opravdu stačí jen nepatrně změnit úhel, pozadí a popředí, přesně tak, aby na výsledné fotografované scéně nevznikaly situace, kdy si s velkým dynamickým rozsahem fotografované scény nemůže digitální fotoaparát poradit. Většinou se jedná o velké kontrastní plochy, tmavé, nebo bílé, kde právě vznikají ty základní expoziční problémy. Proto si osobně myslím, že pokud se chcete naučit co možná nejlépe fotografovat, první věc, kterou musíte zvládnout, je určitě právě tajemství nejlepší expozice. Až docílíte toho, že budete mít svůj vlastní expozimetr zabudován v oku, potom se můžete lehce oprostit od technického zvládání fotografie a věnovat se tak její kreativní části, v terénu na to stejně není čas něco složitě a bez znalostí nastavovat. Jak tak koukám, tak jsem zase trochu odbočil, ale to není nikdy na škodu. Moje vlastní rada tedy zní: první krokem, jak se zbavit problému digitálního šumu je, co možná nejlépe exponovat. Já to osobně například řeším tím, že se snažím fotografovat vždy na hranici „přepalů“, tím se mi vyřeší velká spousta problémů, pozor ale na červený kanál, pokud to přeženete v červeném kanálu, je konec a kresbu už nezachráníte. Naopak, pokud to světelné podmínky nedovolují, pak si snadno vypomůžu bleskem, což dělám velmi často. Nesmí se to však moc přehánět, aby potom celá fotografovaná scéna nevypadala příliš „ploše“, stačí tedy jen lehce s kompenzací expozice na blesku (většinou stačí hodnota -3 až -2) vytáhnout tmavé a hluboké stíny. Jiné je to samozřejmě například při fotografování krajiny a všude tam, kde jsou velké kontrasty záměrem fotografa.
Druhým krokem a radou je, vypnout některé funkce ve fotoaparátu. Začnu asi tím, co způsobuje šum nejvíce a to je softwarové doostřování přímo ve fotoaparátu. Pokud Vám mohu radit, tak vypněte všechny funkce, které souvisejí s doostřováním. U fotoaparátů Canon to bývají především Picture Style módy, které umožňují při fotografování, jak do RAW, tak do JPG, nastavit hodnotu doostřování 0-7. Já osobně ji mám vždy na 0, protože si chci sám rozhodovat o tom, co bude na fotografii ostré a co ne. Zásadně tedy doostřuji až v příslušném software, nikoliv ve fotoaparátu. Se zvyšující se hodnotou, se dramaticky zvyšuje i podíl barevného šumu. Další nelogickou věcí z hlediska šumu je, vypnutí funkce potlačení šumu při vysokých ISO hodnotách. Tady platí stejná věc jako u doostření. Nechci, aby za mě fotoaparát „žehlil“ šum, který si potom dále zpracovávám v příslušném softwaru a navíc, za žádnou cenu nechci přicházet o detaily, které se prokazatelně ztrácejí se zapnutím této funkce. Vím, že tahle funkce bude zajímavá pro začátečníky, kde za ně úspěšně šum odstraní fotoaparát, sice za cenu ztráty detailů, ale pro někoho to nemusí být třeba rozhodující a má rád fotografie vyžehlené a bez detailů. Dělám si samozřejmě legraci, ale naučte se správně exponovat a tuhle funkci nemusíte prakticky vůbec používat, navíc šum odstraníte velmi efektivně v příslušném softwaru a na místech, na kterých to chcete jen Vy a ne Váš fotoaparát. Další takovou funkcí je Dynamic light optimizer, D-lighting, a já ani nevím, jak to všichni výrobci označují. Opět, tuhle funkci mám zásadně zakázanou. Je sice krásné, že fotoaparát dokáže asi o 18% „roztáhnout“ dynamický rozsah ve středních tónech, ale zase, když exponuji správně, nemusím využívat softwarovou funkci, která nemile zvyšuje hladinu barevného šumu. Je sice pravda, že jsou situace, kde konkrétně tahle funkce najde uplatnění, ale svatby zrovna nefotografuji a tak ji nechávám opět vypnutou.
Posledním krokem bude schopnost a možnost využít příslušný software, který dokáže odstranit velmi elegantně a hlavně účinně šum. Na tohle téma připravuji samostatný článek, mám ho už skoro hotový a tak se s Vámi brzy podělím o nějaké ty tipy, triky a rady, jak efektivně odstranit šum pomocí různých softwarových nástrojů.
Metodika testování, aneb co a jak
Napadlo mě, že bych mohl celý test provést v poklidu domova, ale nakonec jsem se přeci jen přemluvil a vyrazil na hodinu pěkně ven, do chladného zimního rána.
Oba fotoaparáty jsem umístil na stativ, použil jsem drátovou spoušť a předsklopené zrcátko. K testování jsem zvolil ultra světelný objektiv Canon EF 85 f/1.2 II L USM, abych vyloučil vliv kvality objektivu, nastavil clonu na hodnotu 4.0 a celou hodinu fotil, srovnával a vyhodnocoval. Jako výsledné testovací snímky jsem použil jeden se světlejším pozadím a druhý s tmavším, kdy by měl vyniknout šum přeci jen o něco více.
Nastavení fotoaparátu EOS 5D Mark II (firmware 1.0.6) a EOS 1D Mark IV firmware (1.1.0)
ISO: 100 – 12800
Clona: 4.0
Nastavení módu: Priorita clony
Měření expozice: bodové
Picture Style mode: NEUTRAL 0-0-0-0
Potlačení šumu při vysokém ISO: Vypnuto
Optimalizace jasu: Vypnuto
fotografováno do RAW, převod do JPG v DDP bez doostření
ONE SHOT
Použitý objektiv: Canon EF 85 f/1.2 II L USM
Stativ: GITZO GT3541LS + hlava RRS BH-55PRO
Drátová spoušť + předsklopené zrcátko
Záměrně vkládám fotografie vždy po dvou, aby byl výřez co možná nejvyšší, možná to bude pro někoho méně přehledné, ale celková plocha náhledu bude o něco větší, tak si uděláte mnohem lepší představu o celkovém šumu daného přístroje.
Fotografovaná scéna
ISO 100


Fotografovaná scéna








Závěr nechám jako obvykle otevřený, ale neodpustím si malou poznámku. Canon EOS 1D Mark IV se opravdu moc povedl, přesto, že se nejedná o snímač typu FF, práce s vyšším nastavením hodnoty ISO, není žádný problém a do hodnoty okolo 3200 je šum prakticky neznatelný. Připomínám, že se jedná o surová data, při zásahu postprocesingu budou výsledky ještě o poznání lepší.
Klíčová slova: Canon EOS 1D Mark IV canon EOS 5D Mark II Canon EOS 7D test fotoaparátu 1d Mark IV
