Cestou necestou, Africká odysea pokračuje
Prašná, klikatá a hodně nebezpečná cesta přede mnou, která mě snad dovede k vesnici pygmejů. Cesta opravdu nezačala dobře, vyhandloval jsem jeden den strávený u pygmejů za cestu mnoho kilometrů horkou savanou směrem k jezeru Edward, kde bohužel v době našeho příjezdu nebyla skoro žádná zvířata a tak náš šikovný průvodce Ally neváhal ani minutu a po krátkém hovoru, se už řítíme skoro deseti kilometrovou rychlostí směrem k národní parku Semuliki. Cesta z města Fort Portal, která je jakousi Ugandskou křižovatkou mezi národním parkem Kibale forest a národním parkem Semuliki, je místy až neuvěřitelně rozbitá a navíc se táhne přesně směrem k Měsíčním horám přímo k pohoří Ruwenzori. Prudké stoupání a hned zase klesání, strmé srázy a zatáčky, naše houpavé terénní auto, to všechno bohužel můj už tak podrážděný žaludek z Afrického stylu stravování, přivedlo až na pokraj skvěle fungující kinetózy. Křičím stop a dál ani krok, myslím si, že to znají snad všichni cestovatelé a jednou si tuhle krutou daň musím vybrat i já. Cesta do národního parku Semuliki trvala skoro 3 hodiny a můj žaludek dostával dokonale zabrat, snad jen vidina poznání ryze primitivního života pygmejů mě držela trochu na nohou.

Ibis posvátný (Threskiornis aethiopicus) | Sacred Ibis, Autor: Michal Jirouš | PhotoNature.cz, Model: Canon EOS-1D Mark III, Objektiv: Canon EF 800mm f/5.6L IS USM, Stativ: Fotografováno z ruky, Clona: 5.6, Doba expozice: 1/400 s, ISO: 100, Kompenzace expozice: -1/3, Blesk: Ano + Visual Echoes FX3 Better Beamer, Ohnisková vzdálenost (EQ35mm): 1040mm, Vytvořeno: 28. prosince 2008 8:36:57, Národní park Semuliki (Uganda)

Pygmejové | Pygmei people, Autor: Michal Jirouš | PhotoNature.cz, Model: Canon EOS-1Ds Mark III, Objektiv: Canon EF 300mm f/2.8 L IS USM, Stativ: Fotografováno z ruky, Clona: 5.0, Doba expozice: 1/800 s, ISO: 400, Kompenzace expozice: +1/3, Blesk: Ano + Visual Echoes FX3 Better Beamer, Ohnisková vzdálenost (EQ35mm): 300 mm, Vytvořeno: 28. prosince 2008 10:58:17, NP Semuliki (Uganda)

Zastávka u horkých pramenů
Náš průvodce Ally byl skutečně profesionál kterého v Africe jen tak snadno nenajdete, jakmile totiž poznal, že se mnou není něco v pořádku, navrhnul krátkou zastávku u místních horkých pramenů přímo uvnitř národním parku Semuliki, jako malou fotografickou relaxaci. Věděl velmi dobře, co po těch několika šílených hodinách v autě nám udělá dobře, pořádné bahno, tvrdá a horká zem, v ruce fotoaparát a cokoliv, co se pohne. Dokonale naplánovaná zastávka mě doslova postavila zpátky na nohy, protože jakmile jsme se pomalu přiblížili ke vstupu do parku, bylo jasné, že tak dlouhá cesta bude stát opravdu za to. Národní park Semuliki je především znám jako domov endemického ptáka z rodu afrických zoborožců. Zoborožec bělovlasatý (Tropicranus albocristatus) je bohužel pro většinu fotografů prakticky nedostupný, protože se pohybuje především vysoko v korunách stromů a je velmi plachý. My jsme ho cestou k horkým pramenům mohly spatřit pouze jednou a ještě hodně vysoko v korunách stromů, zato cestou zpátky, jsme ho měli možnost pozorovat mnohokrát, ale pouze z okénka našeho terénního auta. Dokonale nám to však vynahradily horké prameny, v národním parku Semuliki jednoduše pojmenované "hot spring", které byly domovem mnoha ptačích druhů, včetně mojí favoritky Vlhy pestré, o které jsem psal v nedávném článku. Jaké bylo naše překvapení, když jsem mohl spatřit naši létající krásku, pro mě v naprosto netradičním biotopu. Její nezaměnitelné švitoření, nízké přelety přímo nad horkými prameny a naprosto fascinující lov hmyzu za letu, mi dlouhou dobu vrtaly hlavou, co tady vlastně dělá? Odpověď byla velmi snadná, stačilo jen pootočit hlavu a najednou se za námi objevil v dálce velký hliněný břeh, který byl doslova prošpikován hnízdními norami, kam vlhy pravidelně zalétaly. Přímo u pramenů jsme s Tiborem spatřili velké množství bahňáků, ibise posvátného, volavky a mnoho dalších ptáků. Ani jeden z nás neváhal, nasadit sandále a pomalu se plazit bahnem a především až 80°C horkou vodou. Museli jsme tedy dávat hodně velký pozor, abychom se neopařili. Pro strážce parku jsme byli zase veliká atrakce, protože jako správní běloši, jsme byli po dlouhé době prvními návštěvníky parku, zcela jistě z důvodu příšerné a dlouhé cesty která sem vede. Tak nějak nechápavě koukali, co to za blázny, v tak příšerném vedru a bahně, se plazí za nějakým ptákem. Velmi rychle pochopili, že nemá cenu trávit čas s námi společně v žáru spalujícího slunce a na nějakou dobu se vzdálili někam směrem k lesu do stínu, a najednou horké prameny zůstali se vší tou krásou jen naše. Počítám, že asi po hodině fotografování, přiotrávení sírou a různými plyny, jsme nakonec usoudili, že musíme pokračovat dál směrem k vesnici pygmejů. Horké prameny v národním parku Semuliki opravdu stojí za návštěvu, tak velkou rozmanitost druhů a zvláštnosti místního biotopu, jen tak někde v Ugandě nenajdete.

Pygmejové | Pygmei people, Autor: Michal Jirouš | PhotoNature.cz, Model: Canon EOS-1Ds Mark III, Objektiv: Canon EF 300mm f/2.8 L IS USM, Stativ: Fotografováno z ruky, Clona: 5.0, Doba expozice: 1/800 s, ISO: 400, Kompenzace expozice: +1/3, Blesk: Ano + Visual Echoes FX3 Better Beamer, Ohnisková vzdálenost (EQ35mm): 300 mm, Vytvořeno: 28. prosince 2008 10:58:17, NP Semuliki (Uganda)

Vodouš bahenní (Tringa glareola) | Wood sandpiper, Autor: Michal Jirouš | PhotoNature.cz, Model: Canon EOS-1D Mark III, Objektiv: Canon EF 800mm f/5.6L IS USM, Stativ: Fotografováno z ruky, Clona: 5.6, Doba expozice: 1/640 s, ISO: 200, Kompenzace expozice: -1/3, Blesk: Ano + Visual Echoes FX3 Better Beamer, Ohnisková vzdálenost (EQ35mm): 1040mm, Vytvořeno: 28. prosince 2008 8:58:12, Národní park Semuliki (Uganda)

Pygmejové, život jako štvaná zvěř
Po další hodině strastiplné jízdy jsme se nakonec dostali až k bráně do pygmejské vesnice, která se nacházela prakticky na hranicích s Demokratickou republikou Kongo. Hranice probíhala na protějším hřebeni vysokých hor a poskytovala dokonalou ochranu posledním pygmejům, kteří se stačili ukrýt před krutou armádou z Konga. Čekání u vstupní brány, než nás do vesnice vpustí samotný král pygmejů, jsme si zkrátili poslechem zajímavého příběhu místní pygmejské ženy. Zdejší zbytky zdecimované populace pygmejů přežívá za podpory místních úřadů a především z peněz, které sem pumpuje Evropská unie. Cedule s jakýmsi programem, který se stará o záchranu posledních zbytků pygmejů a ohromným logem Evropské unie, se válely doslova na každém kroku, každopádně pygmejům dokonale posloužily jako střešní krytina, anebo opěrná zeď jejich maličkých domů. Žena se cestou ke "králi pygmejů" rozhovořila, jak strašný úděl zdejší pygmejové mají a vyprávěla nám celý příběh, který se nakonec ukázal jako vystřižený z nějakého laciného hororu, bohužel pro mnohé pygmeje se stal krutou realitou. Celý východ Afriky je už dlouhou dobu zmítán válkou mezi Kongem, Rwandou a Ugandou a všichni obyvatelé východní Afriky považují pygmeje za nějakou podřadnou rasu, která se nehodí ani jako bídný otrok, většina z nich je tedy bere jako obyčejnou zvěř. Nejhorší situace na celém příběhu je, že pokud se některý z válčících států dlouho nudil, tak velkou zábavou bylo pořád střelecké závody a divoké hony na pygmeje. Vojáci považovali, a bohužel někteří dodnes stále považují, pygmeje za dokonalou lovnou zvěř, především pak vojáci z Demokratické republiky Kongo, kteří když uvidí pygmeje, neváhají ihned střílet. Bezpečné útočiště jich nakonec posledních pár našlo až v Ugandě, kde se místní vláda rozhodla darovat jim část území na hranici s Demokratickou republikou Kongo. Zdejší podmínky bohužel zdaleka neodpovídají jejich přirozenému prostředí, jsou jakousi malou figurkou ve velké šachové partii. Mnohdy ani nevědí, co mají dělat, nemají vzdělání ani práci, většina z nich propadla alkoholu a především drogová závislost na marihuaně způsobuje velké problémy, největší zábavou pro ně zůstalo provozovat za peníze pygmejskou turistiku. Člověk si tu chvílemi připadal jako v malé ohradě plné jakýchsi roztodivných zvířátek, které za malý peníz udělají cokoliv, jen aby zaujali oči a fotoaparáty zahraničních turistů. Smutný konec kdysi velmi hrdého národa, který se uměl pohybovat pralesem jako neslyšné zvíře, snad každý z nás jim mohl tiše závidět znalost místní fauny a flóry a co teprve jejich věhlasné léčitelské schopnosti, které byli úzce spjaty se znalostí přírody. Co s nimi bude dále, to nikdo s určitostí neví, podle místních prakticky vymizejí, protože už dnes se začínají mísit s místním obyvatelstvem a jejich zvyky a tradice přežívají jen v praktických ukázkách pro zahraniční turisty.

Pygmejové | Pygmei people, Autor: Michal Jirouš | PhotoNature.cz, Model: Canon EOS-1Ds Mark III, Objektiv: Canon EF 300mm f/2.8 L IS USM, Stativ: Fotografováno z ruky, Clona: 5.0, Doba expozice: 1/800 s, ISO: 400, Kompenzace expozice: +1/3, Blesk: Ano + Visual Echoes FX3 Better Beamer, Ohnisková vzdálenost (EQ35mm): 300 mm, Vytvořeno: 28. prosince 2008 10:58:17, NP Semuliki (Uganda)

Vodouš bahenní (Tringa glareola) | Wood sandpiper, Autor: Michal Jirouš | PhotoNature.cz, Model: Canon EOS-1D Mark III, Objektiv: Canon EF 800mm f/5.6L IS USM, Stativ: Fotografováno z ruky, Clona: 5.6, Doba expozice: 1/640 s, ISO: 200, Kompenzace expozice: -1/3, Blesk: Ano + Visual Echoes FX3 Better Beamer, Ohnisková vzdálenost (EQ35mm): 1040mm, Vytvořeno: 28. prosince 2008 8:58:12, Národní park Semuliki (Uganda)

Setkání s králem
Pygmejský král, jak vznešeně mi to tehdy znělo, byl opravdu skutečný a celá vesnice ho poslouchala jako svého vyvoleného a nejvyššího obyvatele vesnice. Byli jsme spolu s Tiborem posazeni na malinkou židličku, já musel ihned slušně odmítnout, protože zcela evidentně nebyla stavěná na jakéhokoliv Evropana, a celé divadlo pro turisty mohlo začít. Sesypala se na nás skoro celá vesnice a začala nám nabízet různé výrobky a drobnosti ke koupi, bohužel, jediné co uměly anglicky bylo, "give me money" a pár číslovek, kterými se hlasitě dožadovali zaplacení jakékoliv částky za cokoliv, co právě hbitě vyskládali na zem přímo před nás. Záhy jsme pochopili, že jejich pověstný tanec nezačne dříve, než si něco koupíme. Nás ani jednoho nebavilo dlouhé a nesmyslné smlouvání, nakoupili jsme nějaké tretky a těšili se, až z menší chatky vyjde král. Vše ztichlo a najednou se objevil on, král všech pygmejů. Měřil opravdu jen nějakých 130cm a jen tak šibalsky zíral na Tibora, který měří nějakých 190cm. Bohužel pro nás bylo už odpoledne a král byl velmi opilí a sotva stál na nohou. Jak smutné a groteskní to celé vypadalo, si umíte jistě představit, ale vlastně si za to můžeme jen my, zahraniční turisté dychtící po senzaci a fotografii divokého pygmeje, který si bohužel pro nás velmi přivyknul systému trhu a zapomněl na svoje vlastní tradice a hodnoty. Nemůžeme přeci chtít po někom, aby se lopotil celý den někde v lese, když může jen vesele sedět ve svém skromném obydlí a čekat, až mu každý týden vyklopí před branou hordu zahraničních turistů s naditými peněženkami dolarů a jemu pak jen stačí chvíli pózovat a hned se může inkasovat. Chvíli jsem jen tak tupě zíral a přemýšlel, jestli jsem zklamaný sám sebou, anebo komickým výjevem který vidím před sebou. Nakonec co jsem mohl také čekat, civilizace je neúprosná a já nemůžu nikomu upírat její pohodlné výdobytky a nutit ho žít v lese, jen tak pro zábavu nás, zahraničních turistů.

Pygmejové | Pygmei people, Autor: Michal Jirouš | PhotoNature.cz, Model: Canon EOS-1Ds Mark III, Objektiv: Canon EF 300mm f/2.8 L IS USM, Stativ: Fotografováno z ruky, Clona: 5.0, Doba expozice: 1/800 s, ISO: 400, Kompenzace expozice: +1/3, Blesk: Ano + Visual Echoes FX3 Better Beamer, Ohnisková vzdálenost (EQ35mm): 300 mm, Vytvořeno: 28. prosince 2008 10:58:17, NP Semuliki (Uganda)

Pygmejové | Pygmei people, Autor: Michal Jirouš | PhotoNature.cz, Model: Canon EOS-1Ds Mark III, Objektiv: Canon EF 300mm f/2.8 L IS USM, Stativ: Fotografováno z ruky, Clona: 5.0, Doba expozice: 1/800 s, ISO: 400, Kompenzace expozice: +1/3, Blesk: Ano + Visual Echoes FX3 Better Beamer, Ohnisková vzdálenost (EQ35mm): 300 mm, Vytvořeno: 28. prosince 2008 10:58:17, NP Semuliki (Uganda)

Vidina na lepší život, bohužel v nedohlednu
Po půlhodinovém tanci a skupinovém fotografování odjíždím a celou dlouhou cestu zpátky do civilizace přemýšlím, co s nimi se všemi asi bude? V dnešní uspěchané a civilizované době jsou pořád ještě místa, která si zachovávají svůj půvab a jakýsi přírodní charakter, po kterém toužíme především my, civilizovaní Evropané. Ani nevím, jak dlouho tohle zapomenuté místo ještě vydrží nápor civilizace, anebo ještě hůře, jak dlouho se pygmejové budou držet svých tradic a zvyků, než se přemění, anebo úplně splynou s místní populací Uganďanů. Lehké to opravdu mít nebudou, v jejich rodné zemi jsou loveni jako štvaná zvěř, ve svém novém domovu jsou považování za podřadnou rasu, nemají práci a jsou bohužel zcela závislí jen na turistice, která je samo o sobě ve své podstatě ničí. Čas ukáže, jestli mají šanci na svojí identitu, anebo v záplavě turistů podlehnou vidině lepšího života v civilizaci.

Pygmejové | Pygmei people, Autor: Michal Jirouš | PhotoNature.cz, Model: Canon EOS-1Ds Mark III, Objektiv: Canon EF 300mm f/2.8 L IS USM, Stativ: Fotografováno z ruky, Clona: 5.0, Doba expozice: 1/800 s, ISO: 400, Kompenzace expozice: +1/3, Blesk: Ano + Visual Echoes FX3 Better Beamer, Ohnisková vzdálenost (EQ35mm): 300 mm, Vytvořeno: 28. prosince 2008 10:36:19, NP Semuliki (Uganda)

Pygmejové | Pygmei people, Autor: Michal Jirouš | PhotoNature.cz, Model: Canon EOS-1Ds Mark III, Objektiv: Canon EF 300mm f/2.8 L IS USM, Stativ: Fotografováno z ruky, Clona: 5.0, Doba expozice: 1/800 s, ISO: 400, Kompenzace expozice: +1/3, Blesk: Ano + Visual Echoes FX3 Better Beamer, Ohnisková vzdálenost (EQ35mm): 300 mm, Vytvořeno: 28. prosince 2008 10:58:17, NP Semuliki (Uganda)

Pravým opakem byla naše návštěva pygmejů v Demokratické republice Kongo, o tom ale zase v některém dalším článku a věřte, že se máte určitě zase na co těšit, život v Kongu, je totiž pravým životem na hraně.

Michal Jirouš | PhotoNature.cz

Komentáře k článku